Edice KIAton: Praktická sigilická magie

Vzhledem k tomu, že se kniha "Praktická sigilická magie" v tomto čase právě začíná objevovat na pultech knihkupectví, uveřejňuji krátkou recenzi/anotaci, která vyjde spolu s kresbami Rudolfa Schimery v časopise Logos (Trigon).

NEJENOM "DALŠÍ" SIGILA

Recenze knihy "Praktická sigilická magie"

Frater V∴D∴ (vlastním jménem Ralph Tegtmeier) je právem považován za jednoho z nejpřínosnějších evropských okultistů a soudobých spisovatelů, ačkoliv sám ve vztahu ke své osobě preferuje spíše označení čaroděj (podobně jako jeho současníci Phil Hine a Stephen Mace). České vydání knihy Praktická sigilická magie představuje jistou "událost" svědčící o tom, že se i my stáváme součástí evropské moderní magické komunity, vzájemně myslící společnou věc.

Ačkoliv se lze v současné době setkat rovněž s označením sigilární magie, které je vcelku v určitých kruzích zažité, z hlediska spisovné češtiny se jedná o anglicismus s nesprávnou koncovkou, obdobně jako se v devadesátých letech rozšířil novotvar archetypální, namísto řádné české koncovky archetypický. Po zralé úvaze jsme se rozhodli dát na radu jazykového odborníka a zvolit správný tvar sigilická magie, poněvadž jednak není nikdy pozdě napravit chybu, a rovněž také i s vědomím, že součástí mnohých magických výcviků je schopnost kontrolovat své jednání, případně svou terminologii, a ovládnout tak nevědomé nutkání k opakování starých chyb.

Položme si konečně otázku, proč se vlastně Tegtmeierovo pojetí sigilické magie, vycházející z technik Austina Osmana Sparea, těší již více než 20 let takové oblibě. Jak dobře vědí mladší magikové, vždyť přece dokonce ani u nás už nikdo nikoho s pouhými sigily neohromí!

Osud odnože sigilické magie je v mnohém analogický ke spiritistickému boomu: podobně jako ve Starém Řecku představovalo povolávání zesnulých vcelku náročný nekromantický rituál, po uveřejnění Swedenborgových experimentů (po roce 1744) najednou mohl s mrtvými snadno hovořit každý, kdo jenom udržel myšlenku a moč - a třeba klidně i v kavárně nad zákuskem a šálkem kávy. Nejinak je tomu i v případě sigil. Ta se stala rovněž neodmyslitelnou součástí magické kultury a umožnila tak snadnou cestu k vyjádření mágovy individuální vůle a jejího následného zformování do magické pečeti, esence problému, která zároveň představuje i cestu k řešení. Postup vytváření sigil lze zjednodušeně shrnout do několika rozfázovaných příkazů: "Zformulovat záměr, vyškrtat duplicitní písmena, sestavit sigilum, nabít sigilum a odpálit!" (Nabít zbraň, zamířit a pal!)
Tím jsme, co se týče podstaty techniky, vyčerpali snad vše.

Osobitost Tegtmeierova přístupu však spočívá v tom "něčem málu" navíc, co je implicitně vloženo mezi řádky jednotlivých technik a co je potřeba postupně s každou další a další kapitolou odhalovat. Na pomoc českému čtenáři přichází předmluva s názvem "Pragmatická magie: užitek, zisk, úspěch…" a exkluzivní rozhovor Šárky Sedlákové s autorem, které nikoho nenechají na pochybách, že tím přidaným elementem je právě Tegtmeierův magický pragmatismus, jehož esenci představuje krédo "možná neexistuje žádná absolutní pravda". Tento postoj pochopitelně nelze přikládat invenci magického pragmatismu, který jej adaptoval z obecně známé pragmatické filosofie, k jejímž čelním představitelům v našem státě patřili zejména T. G. Masaryk a K. Čapek.
Když bychom měli co nejlépe charakterizovat pragmatický přístup, který bývá často mylně zaměňován s dekonstruktivistickými směry a postmodernou, mohl by k tomu posloužit krátký román právě Karla Čapka "Povětroň", ve kterém se setkáváme s letcem v kómatu, o jehož životě nikdo nic bližšího neví. Je pouze známa diagnóza malárie a pokročilé cirhózy jater. Každý z personálu nemocnice v něm tudíž získává projekční plochu pro své vlastní potlačené myšlenky a konstruuje tak ve svých představách možný letcův osud. Pragmatismus Čapkův tedy, namísto aby bořil absolutní pravdy, zaměřuje se spíše na možnosti, které se pokouší rozšířit – a tím se podobá přístupu Spareovu. Neboť dokud člověk nestojí před nepopiratelným faktem, zůstávají všechny možnosti otevřené. Není tedy divu, že je tento filosofický směr z pozice magie silným inspiračním zdrojem. Ostatně i sám Frater V∴D∴ zdůrazňuje v rozhovoru, že to, že možná neexistuje žádná absolutní pravda, rozhodně neznamená, že nic takového ve skutečnosti není, ale pouhé připuštění si pochybnosti jako jedné z možností.
Variabilní přístup k individuální povaze pravdy, nepřeberně možných odlišných životních zkušeností pak vyžadují víceméně adaptabilní magickou techniku, která by nejenže vedla k individuálním cílům, ale byla by schopna pracovat opravdu s "jakýmkoliv" obsahem. A jako taková technika pragmatického čarodějnictví je představena vlastní tvorba magických sigil. Kniha metodicky postupuje od Spareho sigilické klasiky, která je rozšířena o vlastní Tegtmeierovy návody ke konstrukci sigil, rovněž jsou obohaceny i techniky jejich nabíjení, původně prostřednictvím magických póz zvaných Pozice smrti, k nimž následně Frater V∴D∴ přidává své vlastní, vycházející z jógy.
Lze z nich jmenovat především akceleraci sigil dechovými metodami nebo spasmickou metodu, která je založena na postupném stahování a následném uvolnění svalstva. Jako inspirace k vlastní praxi může také posloužit i mantrická metoda práce v sigilické magii a samozřejmostí jsou rovněž základní postupy k výrobě talismanů, které sahají až k Agrippovi z Nettesheimu. Nesmí také chybět krátké zamyšlení nad tím, jak to celé funguje, jež vychází ze Spareovy koncepce ega coby cenzorního mechanismu, který je potřeba magickými metodami obcházet. Tato kapitola je doplněna Sherwinovým modelem, po němž následuje autorovo schéma, ne nepodobné Jungovu modelu vědomí.
"Experimentujte! Experimentujte! Experimentujte!" Volá v duchu svého pragmatismu Tegtmeier a to je zřejmě ten "nejpragmatičtější" návod k tomu, jak číst tuto knihu.

Šárka Sedláková

(Frater V∴D∴, Praktická sigilická magie, nakladatelství Vodnář edice KIAton, listopad 2010, překlad textu knihy Jana Kynclová, rozhovor Šárka Sedláková, ilustrace Rudolf Schimera)

DISKUSE O ENERGETICKÉM MODELU

Vzhledem k tomu, že služby na blogspotu se rapidně zhoršují a je obtížné vkládat delší příspěvky nebo to sebou přináší nežádoucí efekty, uveřejňuji část diskuse zpod předchozího článku "o energii v magii" jako samostatný příspěvek. Čtenářům se omlouvám za nepřehledné formátování, které je jenom dalším důsledkem snížené podpory providera tohoto blogu.

Matúš:

Ahoj,
Nie je v mojich silách vyjadriť sa v plnom rozsahu ku všetkému, čo si v posledných dvoch postoch spomenula, takže k niektorým bodom odpoveď len stroho načrtnem.

Prečo ten môj prístup kladie taký dôraz na vedecké teórie? Dva dôvody:

(1) Myslím, že diskusiu je jednoduchšie viesť v teoretickej rovine, bez nejakých referencii k osobným zážitkom. Samozrejme to neznamená, že môj dôraz na spirituálny model vznikol v hyperracionálnom procese, keď som si pomocou diferenciálnych rovníc vyrátal difúziu a fitness mémov v populácii a dospel k negatívnemu výsledku pre energetický model.

Je to potom naopak? Najprv som opovrhol energetickým model a dodatočne som si pozbieral vedecké fakty tak aby som získal plauzibilný príbeh pre svoje rozhodnutie?

Nie. Myslím, že moje dva zaújmy nezávisle postupne konvergovali do jedného celku. Po prvé, to odmietnutie energitických modelov, je skôr post-hoc zistenie. Jednoducho tieto modely nepoužívam, aj keď niektoré meditácie, techniky viem naspamäť. Jednoducho ma nezaujímajú. Je to hlavne tým, že mám málo času na moje voľnočasové aktivity (teda nestíham nielen písanie do diskusiach na blogoch). Keď už sa mám venovať okultných praktikám tak musí stáť za to. Čo som zistil, že mi stojí za to sú „ťažkotonážne rituáli“ a la vybehnem v noci na lúku s mečom, kadidlom, rúchom a ostatnou výzbrojou a vykrikuje a naháňam démonov niekedy až do svitania.

Po druhé, mágia a naturalizmus/materializmus sú prezentované od oboch strán ako striktne sa vylučujúce doktríny. Tá moja syntéza je teda skôr prekvapivá ako samozrejmá.

Neviem či toto je pre teba dostatočne autentické vyznanie. Klasiku na internetových diskusiách ezoterikov je uviesť tajné heslá, znamenia, poprípade porozprávať príbeh o zjaveniach z vyššej dimenziu aby diskutér dokázal svoju zrelosť a autenticitu. Toto nemám v ponuke a moja skúsenosť je, že také diskusie nikam nevedú.

Čiže tá moja koncentrácia na vedu je kompromis zohľadňujúci „kvalitu“ prenosného kanálu, ktorým je internet.

(2) Na druhej strane, či niečo funguje/nefunguje je slabý constraint na konkrétnu teóriu. Kopa tých autentických fenoménov funguje nezávisle od toho čo za memetický odpad dotyčný nosí v hlave (doslova parazity). Napríklad sexuálna stimulácia alebo psytropné drogy fungujú bez toho aby si musel v hocičo veriť, preto sa ich aj rôzne ideológie snažia vykynožiť. Samozrejme čisto omielať, že sexualita je zlá a že droby sú vynálezom diabla nestačí a treba nasadiť nememetické nástroje ako mutiláciu pohlavných orgánov alebo legislatívne prenasledovanie...

Spirituálny model funguje – nezávisle od toho čo nosím v hlave. Energetický model je viacej naviazaný na to kondiciovanie a čiastočne parazituje na kognitívnych mechanizmoch a ilúziach, ktoré nie sú „energeticky“ podmieňené.

Veda nám moc neukáže, čo funguje a čo nefunguje. Myslím, že ten hlavný prínos je, že nám umožní oddeliť plevy od zrna to podstatné od toho nepodstatného. Vskutku na 1000 okultistov pripadá 1500 teórii – jedna komplikovanejšía ako druhá. Veda a vedecká evidencia očistí tie autentické fenomény od teoretického nánosu (jediná ťažkosť spočíva v tom rozoznať, čo je samotný fenomén a čo je teória, eg energie necítime ale cítime pocity (fenomén), ktoré voláme energie(teória)). Prípad energetického modelu je presne takýto memetický nános, ktorého nám veda pomôže zbaviť sa. Dôležité je samozrejme to zistenie, že zbavenie sa tej omáčky samotný fenomén nijak neovplyvní, neohrozí. Avšak aby sme sa dopracovali k tomuto zisteniu musíme urobiť kritický krok do prázdna. U mňa bol tento krok z núdze cnosť, keďže som nemal čas venovať sa energiám a budovaniu metafyzických zámkov a nakoniec som zistil, že ich nepotrebujem. Myslím, že ostatní okultisti ich rovnako nepotrebujú, akurát sa boja toho kroku do prázdna. V konečnom dôsledku ich magická prax ich stojí viac času a úsilia a ich magické teórie sú nadbytočne košaté a metafyzické.

Samozrejme veda samotná nie je imúnna voči takýmto memetický pliagam (psychoanalýza, orgóny) – obzvlášt v oblastiach kde empirická falzifikácia (teda čo „funguje/nefunguje“) nie je taká ľahká. Psychológia je takáto oblasť.

Myslím, že je dôležité rozlíšiť - a u teba sa to trochu zmiešava – medzi intuitívnou psychológiu a intuitívnou fyzikou na jednej strane a vedeckou psychológiou a vedeckou fyzikou na strane druhej. Intuitívne a ľudové teórie (príčom volať ich teórie nesprávne sugeruje racionálny, metakonceptuálny a reflektívny prístup) sú prírodzené a nevyžadujú žiadnu námahu. Energetický model mágie však vychádza z vedeckej fyziky, nie z intuitívnej fyzike. Samozrejme to musíme vedieť o čom intuitívna fyzika je (a ver tomu, že sa k týmto vedomostiam nedopracujeme cez meditáciu :-)).

Intuitívna fyzika, teda koncepcia fyzikálneho sveta, ktorú si vytvorí človek nezávisle od (a niekedy napriek) inštituciovanizovanej edukácii sa sústreďuje hlavne na hmotné telesá. A tu funguje veridikálne (tj intuitívna fyzika sa plne prelína s tou vedeckou). Horšie je to z tekutinami. Bude teleso plávať na hladine alebo sa ponorí? Tu už ľudová fyzika až taká jednoznačna nie je a môže nás zviesť ku kontraintuitívnym záverom. S plynmi je to najhoršie, keďže intuitívne sú bezhmotné. Naopak tieňom môže byť pripisovaná hmotná podstata. Na magnety alebo blesky nemá intuitívna fyzika žiadne vysvetlenie (a väčšinou sa tieto fenomény dostanú pod dohľad intuitívnej psychológie, sú antropomorfizované). No a koncepty ako elektrina a energia spadajú plne pod vedeckú fyziku a treba na ne tréning a vzdelanie. To, že ti to učenie pripadalo jednoduché je skôr kompliment dobre optimizovanému vzdelávaciemu systému ale hlavne tvojim učiteľom. Je však naivné očakávať od magických systémov takúto mieru optimizácie. A čisto časovo to tvoje vzdelanie trvalo roky – rozhodne odmietam venovať roky magickému „tréningu“.

Nakoniec tvrdíš že ten energetický tréning nám náš vzdelávací a kultúrny systém dáva tak či tak. Pravdupovediac tie argumenty a príklady, čo uvádzaš ma nijak nepresvedčujú. Maceove dielo je podla mňa „soubor nejakých technik a kompilát návodu, poloopisovaných z ruzných zdroju“. Len sa mu tam pri tom opisovaní (zbytočne) primiešalo trochu toho energetického new-age folklóru.

@ televízia a informálna verbálna komunikácia: Ak myslíš vyjadrenia typu „nabrať energiu“, „dodať energiu“ alebo „energy drink“, tak tu sú chápané tie energie ako palivo – ako tekutiny, materiál, „biologický benzín“. Abstraktný koncept práce za čas (energia) v našom jazyku nemá miesto, preto si ju kvantifikujeme konkrétne - cez peniaze. Takisto koncept zachovania energie alebo energetických polí preráža do kultúrneho povedomia len s veľkými okľukami.

Kybernetický model ti neberiem. Pre mńa za mňa si to volaj kybernetický model. Len ako som napísal, ja v tom tvojom poňatí nevidím nič kvalitatívne nové. Je to len zmes energetických a démonických konceptov odetá do nového žargónu.

Už sa teším na odpoveď.

S pozdravom,

Matúš

Catalessi:

Ahoj Matúši,

Předně bych se ráda omluvila za drobné zpoždění.

K výše uvedenému příspěvku a naší debatě:

-jistě, laická psychologie bývá zmiňována obvykle již v první hodině předmětu „Základy psychologie“ a bývají do ní mimo jiné řazeni autoři jako Čapek nebo Dostojevský, kteří by to natřeli leckterému soudobému psychologovi „s papírama“. Možná by však bylo dobré důrazně zopakovat, že se nebavíme o psychologii, ale o magii (btw. k některým zkouškám z psychologie „papíry“ mám a doufám, že časem i státnice přibudou).

V minulém příspěvku jsem se pokoušela ilustrovat svůj náhled cestou objasnění zásad pragmatické magie (která může být snadno zaměněna s laickou psychologií). Po celém roce živých debat s Tegtmeierem to ani jinak nejde, proto bych ráda citovala jednu větu z našich dialogů, která se mi velice líbí: „To, co se na konci dne počítá, je vlastní zkušenost, nic jiného.“

Z toho důvodu jsem chtěla vědět, jak ses se svým poznáním dostal daleko, s čím máš tedy zkušenost Ty, a musím se přiznat, že údajný „těžkotonážní rituál“ mne tak trochu zklamal.
Předně - vymítat dokáže dnes každý letniční křesťan a nepotřebuje k tomu složité propriety, a za druhé, když někdo potřebuje často vymítat, bývá asi také často posedlý, ne? Z mojí pozice pragmatické magičky to potom vypadá tak, že ignorancí preventivních a rozvinutějších magických technik, protože jsou „moc složité“, se člověk může dostat do opakovaných nevyžádaných situací, jakými je posedlost duchy. A nebo je tady druhá situace, kdy vymýtání a posedlost nejsou míněny jako pravé „vymítání“ a „posedlost“. Zrovna jsem v sobotu na MeziSvětech v Moravci říkala, že posedlost vnímám jako ztrátu kontroly, pravá posedlost se vyznačuje okny, kdy za člověka jedná entita a on se pak na konci tohoto úseku vzbudí a ptá se druhých, co dělal, protože si to nepamatuje. No a pak je tady další možnost - hysterická pseudoposedlost.

Složité rituály, nejlépe ty s energií „metafyzické podstaty“, slouží velice často jako prevence nebo průprava ke zvládání obtížných situací, jmenovat lze třeba „strážný familiár“, nebo za frajeřinku považuji evokování či vytvoření entity, následně její vtažení pomocí „energeticko-vizualizační“ techniky do sebe, do nitra svého těla, a posléze její umístění na jakékoliv veřejné cílové místo, třeba tělesnou posturou (například nemohu-li si dovolit někde na veřejném místě poskakovat s hůlkou a kreslit pentagramy). Nebo udržení kontinuitního „magického vztahu“ s nějakou entitou po dobu delší než jsou 3 roky - k tomu chce mít vlohy a znát techniky k jejímu vyživování . Nejsou to techniky úplně nejsložitější, to jenom pro ilustraci, jak to vidím já a koho považuju ze své perspektivy jako zkušeného praktika, jinak si pochopitelně vážím profíků, tedy někoho, kdo dokáže celebrovat rituál pro 15 a více osob, udržet průběh rituálu a současně se koncentrovat na svou vlastní spiritualitu. Zrovna v sobotu jsem viděla jeden takový skvělý rituál ADF a klobouk dolů.

Démonologie celkově je ve své původní povaze daleko jednodušší, proto je matoucí, když se klasický hermetismus rozděluje na nižší a vyšší magii, přičemž tou vyšší je míněna evokace entit a ta nižší magie spočívá ve využití tzv. slepých sil=energií. Je prokazatelné, že s tímto pracovali Apollonius z Tyany, Papus, taoisté, Empedokles a Aristotelés (živly), spagyrické postupy a další. Ód je pochopitelně až názvem modernějším, Reichenbachovým, kde docházelo ke snaze to zrekapitulovat, přesto nijak nediskvalifikuje běžné magické techniky praxe se „slepými silami“.

Evokovat entitu je tedy daleko snazší než pracovat se slepou silou, člověk se musí zaměřit pouze na její vyvolání a pak už se nemusí o nic starat, a vše jde samo, o vše se potom postará ta evokovaná entita. Říkám tomu instantní magie vs. LEGO magie.
A proč si myslím, že ovládání slepých sil je pro mága prospěšná a vysoce účinná technika? Magii a náboženství odlišuje jeden detail: náboženství považuje za prvotní příčinu boha, vše se děje z jeho vůle, kdežto u magie se realizuje vůle mága. Proto je občas magie považována za starší než náboženství a její výhoda spočívá v tom, že k tomu abys čaroval, nepotřebuješ žádnou entitu. Ať už z hlediska volunterismu, nebo z hlediska saturnismu, bych si lepší techniky vybrat ani nemohla :-).

A jenom závěrem chci dodat, že ačkoliv je paradigma energie v magii metafyzické podstaty, výsledky mohou být reálné :-).

S pozdravem,
Catalessi

MALÁ APOLOGIE ENERGETICKÉHO KONCEPTU V MAGII

Existují situace, v nichž si člověk důrazně připomene, že jeho pojmový aparát, kterým vnímá okolní svět, je vlastně metaforou. Přesněji META-metaforou. V naší době se smějeme magickým technikám, které využívaly vlašského ořechu za účelem rozvoje a léčby mozku, čistě proto, že mají podobný tvar. Došlo ke změně náhledu a bývalá ikonizační technika skončila v civilizačním koši. Ne tak pojmové aparáty, které jsou doposud zažité a funkční. Například čeština i anglosaské jazyky používají k označení čísel výrazy, které jsou nesystematické a kterými si pravděpodobně komplikujeme život. Například čísla ve druhé desítce začínají druhou číslicí, jako patnáct, osmnáct, devatenáct, kdežto v těch následujících desítkách se pořadí pojmenovávání obrátí a my říkáme dvacetdva, stotřicettři, tisícdvěstědevadesátčtyři. V poslední době probíhají výzkumy, dle kterých mají asijské děti před západním světem matematickou výhodu, která spočívá nejenom ve striktně logickém dodržování pořadí číslic, ale také i v kratším pojmenování. Ve většině asijských jazyků jsou číslice jednoslabičná a tím pádem mohou být snáze uloženy v tzv. operační paměti, která zachytí vše co je možno vnímat v přibližném intervalu dvou sekund.
Změní někdo matematiku? Ale kdeže! Nahradí někdo názvosloví zlomků asijským ekvivalentem, který např. v případě 2/5 doslova přeloženo znamená ubrat dvě z pěti, což přesně vyjadřuje onen proces zlomkové čáry, která odděluje čitatele od jmenovatele?(1) Ale kdeže – změna zažitých metafor je natolik komplexní a složitou záležitostí, která v nejbližší době není realizovatelná.
Ve svém životě a v průběhu chápání okolního světa se tedy potýkáme s lépe či hůře padnoucími metaforami. Některé z nich prodělaly svou revizi, jiné, ty nejzákeřnější, jsou kulturně vkořeněny natolik, že je lze odhalit pouze konfrontací s odlišným metaforickým aparátem. Tato magická dekonstrukce tvoří jeden ze základních pilířů Thelémy, která však zároveň přináší metafory a memy odlišné, neméně svazující.
Celý tento úvodní vhled jsme podstoupili za účelem pochopení metafory energetického konceptu. V tento okamžik pouze orientačně připomeňme Magické modely, definované Fráterem U.D., spirituální, energetický, informační a meta-model. Všechny mají své vlastní způsoby užití, dá se říci, že všechny jsou do jisté míry metaforami. Příkladem informačního modelu může být placebo efekt, energetický model reaguje zejména na pocity v těle, případně, jak bude detailněji popsáno, používá představu energie jako druh metafory, víry i nosného prvku, zatímco spirituální model působí na základě přesvědčení v existenci bytostí nefyzické podstaty, s nimiž lze vejít v kontakt a vnímat je i prostřednictvím lidských smyslů. Všechny tyto modely lze kombinovat.
Další prvek, který mají společný, je malá nebo špatná průkaznost prostřednictvím techniky. Vezmeme-li si např. informační model: všichni jsme si vědomi síly sugesce a reklamy, což jsou však vlivy hrubě měřitelné sociometrickými metodami, zatímco „tvrdá věda“ spolu se svými přístroji stojí stranou. Diskreditací informačního modelu je tedy to, že je to „jenom sugesce“. Kouzelná moc onoho slůvka „jenom“ spočívá v tom, že vzbuzuje přesvědčení, že se v pravém slova smyslu nejedná o magii, ale o něco naprosto běžného a normálního.
O dehonestaci spirituálního modelu se v nedávné minulosti zasloužila především psychiatrie, poněvadž lidé, kteří vidí bytosti z jiných světů a slyší hlasy, jsou obecně považováni za blázny či oběti klamu, kdežto církev postupovala cestou selekce a vybírala vhodné vizionáře a světce, nejlépe pak ty mrtvé, kteří nemohli využít podíl na moci.

Výhody a nevýhody energetického modelu
Úvodem je třeba důrazně upozornit, že doposud nebylo doloženo, že magická energie má nějaké propojení s fyzikálně prokazatelnými a měřitelnými energiemi. Doufám, že tímto prohlášením bylo učiněno odpůrcům energetického modelu zadost. Nicméně to opět jako v případě informačního modelu ještě neznamená, že by magická práce s energií byla zcela bezcenná anebo že by z ní operatér nemohl získat prospěch. Jedná se logicky o paralelu vyvolání ducha, který dle mágovy víry má moc zasáhnout a ovlivnit dění ve fyzickém světě, k čemuž jej mág musí přesvědčit nebo donutit.
Energetická metafora má několik výhod: nepostuluje vlastní vědomí entity, tudíž je klíčové pochopení některých principů, shodných s chováním fyzikální energie, respektive termodynamické zákony:
1. Energii nelze zničit, je možné pouze přeměnit na jinou formu.
2. Energie se vzácně objevuje v koncentrované podobě.
3. Je-li energie koncentrována, má tendence upadat do rozptýlené formy.

Tyto zákonitosti jsou ale samozřejmě i omezením.
Téměř veškerá nám známá energie pochází ze Slunce(2). Fotosynteticky je uložena v tělech rostlin, z nichž se pak dostává např. do lidského těla, nebo do těl zvířecích, a určité množství této energie časem opět skončí v lidském těle, které na základě energie získané potravou vykoná jistou práci. Příkladem může být nalezení ropného ložiska, které představuje vysoce koncentrovaný zdroj energie, která pochází z těl rostlin a živočichů, jež byly působením vysokých tlaků po celá tisíciletí přeměněny na zdroj, který jsme dokázali proměnit prostřednictvím technologie na lacinou práci. Podle hnutí ropného zlomu nyní stojíme téměř před vyčerpáním tohoto zdroje. Všechno na světě tedy může být pochopeno jako cyklus energie. Ačkoliv tento běh energie působí cyklickým dojmem, ve skutečnosti se energie pohybuje po trajektorii, od vyšší koncentrace k nižší.
Jak už bylo naznačeno v narážce na ropný zlom, dokonce i energetické vidění světa může v sobě obsahovat hororové prvky. Ačkoliv to bude znít legračně, tímto hororem je v podstatě práce. Antické civilizace dosáhly obrovského úspěchu na filosofickém poli především díky otrokářství. Otroci vykonávali náročné a těžké práce, takže vznikl volný čas, nutný k akademické činnosti. S nástupem strojů, které vykonaly podstatně více práce, se stalo otrokářství přebytečné a bylo tedy zrušeno. Volný čas zůstal, ovšem nerovnoměrně rozmístěný v různých sociálních vrstvách, lišících se vzájemně podle svého přístupu ke zdroji.

Hledání koncentrovaného zdroje a pokles hladiny energie jsou odvěkým prokletím mága, zatímco kdesi na opačném konci operačního pole leží ideál vysoce koncentrované energie, věčně zářícího zdroje, ke kterému hledáme přístup. Lapis lazuli, fontána věčného mládí…
Pokud se nám podaří nějaké magické vehiculum nastartovat, palivo velice brzo dochází, až se vyčerpá docela. Mág proto střídá entity, inspirace, střídá zdroje, živly, doufajíc, že objeví jakési perpetum mobile, nebo to všechno do sebe najednou zapadne a vytvoří meta-model. Ale poněvadž se energie pohybuje po trajektorii, dopadá to tak, jak bylo popsáno. Není to nic složitého a určitě to každý zažil sám. Tvrdá věda nedokáže změřit, nakolik a za jakých okolností může „nakopnout“ knížka, technika tření rukou, nebo jak dlouho toto palivo vydrží. O tom hovoří pouze vlastní zkušenost. A vedle otázky dispoziční stojí také otázka, jak kdo umí hospodařit se svými zdroji. Dědictvím naší civilizace je totiž plýtvání a nešetrnost. Je-li zdroj vyčerpán, přichází krize.


Energobití a kritikové konceptu
Kritikové různých energetických modelů se zaměřují především na halasnou propagandu stoupenců New Age. S těmito kritiky mohu souhlasit v takovém rozsahu, jako též souhlasím s kritiky úpadku spirituálního modelu, který se projevil především ve fenoménu spiritismu, klepajících stolečků, médií a hlasů z onoho světa. Povrchní styl a nekritičnost těchto stoupenců čas od času převáží před hloubkovou filosofií metafory, kterou je potřeba znovu objevit a očistit.
Nicméně toto však neznamená, že by byly tyto koncepty neužitečné či k ničemu. Odhalují problematiku z jiného úhlu, i ony mají své hloubkaře a povrchníky. Mohli bychom pokračovat a vytahovat na scénu jiné koncepty fyziky, teorii strun, morfologická pole, nebo se naopak vrátit ke staršímu mesmerismu, čchi-kungu apod. Nicméně to není účelem tohoto článku. Nakonec bychom stejně skončili u exergie, tedy u míry koncentrace energie v daném energetickém zdroji, která je největším problémem vůbec.
Možná tedy někdy příště.

----
(1)Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu uvádí, že aplikováno na 2/5, čínsky je to doslova "z pěti dílů odeber dva", což dává intuitivní smysl. Ačkoliv si v tomto případě nejsem jista překladem z čínštiny do angličtiny a následně do češtiny, domnívám se, že smyslem má být "vezmi", "uchop". Podobně jako v kuchařských knihách, kde se říká "vraž tam dva díly".
(2) Tato pasáž je pochopitelně více než inspirována Johnem Michaelem Greerem, který mi v otázce energií a metafor otevřel oči. Nepochybuji, že si je vědom energie vodní, jaderné, větrné atd.

NA ÚSVITU STOLETÍ BESTIE

„Představ si, že existují dveře. Dveře k jinému Universu. A vše, co musíme nalézt, je klíč k těmto dveřím.“ Aleister Crowley: A Passion for Evil


O Crowleym toho bylo již vyřčeno a sepsáno opravdu hodně, včetně tohoto blogu. K tomuto množství je nyní nutno nově připočíst i jednoaktovou hru Johna Burnse s názvem Aleister Crowley: A Passion for Evil, kterou představí sám autor a ztvárnitel hlavní (a ve hře jediné) role tohoto srpna na festivalu Edinburgh Fringe Festival.

Krátké ukázky z této hry můžete vyslechnout v rámci podcastu na adrese http://aleister-crowley.podomatic.com/.

Jenže to by to nebyly stránky CyberTempli, aniž by kromě upoutávek na novou crowleyánskou hru nenadhodily také trochu hloubání nad tím, zda toto věčné oprašování Mistra skutečně něco nového přináší, a co se nám vlastně snaží umělci prostřednictvím Crowleyho života či načrtnutím jeho osobnosti sdělit.
Mám na to jednu svou osobní teorii. Dvacáté století bylo nazýváno různými jmény, krom jiných i Stoletím Člověka, i když se během něho odehrávaly krutosti, které máme ve zvyku označovat jako zvěrstva. Ve vztahu ke Crowleymu bychom mohli toto století nazvat také Stoletím bulvární žurnalistiky. Jak píše Snoo Wilson, Crowleyho jste mohli buďto milovat anebo nenávidět. Skandalizován a protažen bulvární stokou, nazýván satanistou, ačkoliv thelémské motto „Dělej co ty chceš, ať je cele Zákon...Láska je zákon, láska pod vůlí...“ se spíše podobá výroku Sv. Augustýna „Miluj a čiň, co ty chceš“ a sloh Liber AL vel Legis pak připomíná spíše Bibli, kterou měla i nahradit.
Jak jsem se již pokoušela vylíčit ve své recenzi The Chemical Wedding, Dickinsonovo pojetí operuje s Crowleym jako s jakýmsi fetišem, což doposud tento mág beze sporu pro některé své fanoušky představuje. Jak jsem se později doslechla, mé zhodnocení filmu bylo jedním Crowleyho příznivcem označeno jako „příliš intelektuální“. Co se tedy my zatracení intelektuálové pořád v Crowleym pokoušíme objevit?
Ve svém interview na Disinformation se John Burns svěřil, že se poprvé začal o Crowleyho zajímat během svých horských výstupů a také díky tomu, že sám jistou dobu pobýval poblíž Boleskinu. Zaměření jeho hry by mělo být „více lidštější“ než předcházející pojetí.
Konec dvacátého a začátek jednadvacátého století sebou přinesl trend spatřovat v Crowleym člověka – nikoliv za účelem Crowleyho dehonestovat, to už tady přeci jen bylo, ale identifikovat lidské touhy a motivy, které by Velkou Bestii přiblížily a učinily ji tak o něco snesitelnější. Místo satanisty, nejhříšnějšího člověka a fetiše pak máme možnost s trochou odstupu sledovat osud člověka, který se vzepřel své době, člověka hluboce poznamenaného viktoriánskou érou, vůči které sváděl svou celoživotní rebélii. K fetiši lze vzhlížet nebo se ho i bát, s člověkem je možno identifikovat se a spatřit obdobné stránky své vlastní osobnosti. Stejně jako Kafka ukazuje zvraty lidskosti prostřednictvím brouka, i my nyní hledáme známky lidskosti u Crowleyho, pro kterou nebylo ve Století Člověka dostatek místa.
Držím proto Johnu Burnsovi palce, aby se mu zadařilo otočit klíčem a vykročit oněmi dveřmi s plnou parádou přímo do Století Bestie.

RYCHLÁ MERKURICKÁ SMRŠŤ (A JEJÍ OZVĚNY)

Po nějakém čase se opět dostávám k psaní, žel však nikoliv tak docela plnohodnotnému, ale k několika odkazům - doufám přesto, že to alespoň bude stát za to.

"COJEMOJE"
Projekt Divinorum se rozhodl oživit své stránky (socialistickým) závazkem alespoň jednoho kvalitního článku měsíčně. Neprozřetelně jsem se uvolila k tomu, že jej podpořím také svými písmenky, vrženými do chřtánu kyberprostoru, nicméně s četností zkoušek v předtermínech kvantita i kvalita mého mimpracovního a mimoškolního datlování klesá. Přesto si můžete přečíst stručné encyklopedické heslo Kia, jeho mýtus, kosmologie a symbolika dle Austina Osmana Sparea a jeho následovníků.

Edice KIAton je už definitivně odtajněna. Název přišel v několika málo volných minutách v MHD, během cílené posunové meditace alá urbanšamanismus. Není od věci, že se tato idea plně vyjevila na křižovatce během zatáčky (přetížení, působení odstředivých sil, změna směru) na Křížové, před budovou České spořitelny, zvané U modrého lva. Nejprve jsem KIAton použila ke tvorbě minisérie vtipů a zde, následně jsem se přiměla brát věci náležitě vážně a sepsala oficiální info, které lze přečíst na mnoha místech, zejména zde a zde.

"A JINÉ HORKÉ VÝPEČKY"
Pokud jste si ještě nevšimli, Phil Hine už opět píše blog na této adrese. Doufejme, že tentokrát vydrží o něco déle než posledně.

Rozhovor Alexandra Jodorowského s Jay Babcockem o psychomagii, šamanismu, videohrách a o Marilynu Mansonovi zde.

Richard Metzger na Gspotu. Podcast. Co dodat.

Oprava: v Polsku doposud nikdy nesídlila oficiální lóže IOT. Stránka, na kterou jsem dříve odkazovala, byla pravděpodobně kyberžert. I takové věci se stávají.